Čas vlků | Dobro a zlo na pozadí 2. sv. války

Související obrázek


Švédská spisovatelka Elisabeth Nemert rozehrává příběh odehrávající se na pozadí druhé světové války, která dokázala ovlivnit životy lidí, přestože žili na jejím okraji.


Tři čistě sněhobílí vlci. Vlci, kteří odráží samotnou podstatu knihy. Představují nekonečnou litanii mezi dobrem a zlem, která dostává novou podobu. Jsou symbolem touhy bojovat za to, co je pro nás důležité. 

Čas vlků je záhadný, těžký, ale i sladký příběh o lidské snaze čelit válce a možné smrti. Vypráví o tom, že postavit se za to, po čem toužíme a věříme v to, je nejodvážnější čin. Že jít svou vlastní cestou a porušit pravidla, kterými jsme tvrdě svázáni, může být ta nejlepší volba. A mezi tím vším stojí láska, která vzbuzuje víru i v ty nejtemnější dny. Právě lidskost je to, co dělá příběh živým. 

Ocitáme se ve Švédsku na samém počátku 2. světové války. Hlavní linii příběhu tvoří sourozenecká dvojice Magdalena a Nils Liljedahlovi. Ti po svém strýci, který se náhle vrací z Ameriky, zdědí celý majetek. Tím se jim otevře nová cesta, která nabízí nečekané možnosti. Počínající válka, i když je přímo nezasáhne, na ně má vliv. Proto se rozhodnou pomáhat těm, kteří to potřebují. Ale po boku hrůz vždy kráčí láska. Při hledání tří zmizelých finských válečných dětí se osudově setkají Magdalena a Carl-Magnus a jejich odvaha a obětavost změní život nejen jim, ale i mnoha dalším lidem.

Navzdory skutečnosti, že Švédsko zůstalo neutrální zemí po celou válku, zapsala se svým způsobem i zde. Svět kolem je černobílý. Hitler a nacisté jsou klasicky považováni za špatný element, zatímco ostatní jsou spásou, těmi, kdož zachraňují chudé lidi z rukou zlých nacistů. Nezáleží však na všeobecném míněné, ale na tom, jací jednotliví lidé jsou. I člověk, který patří k těm, které považujeme za škůdce, může přivést do našeho života jiskřičku světla, jež vyhladí i tu nejhlubší vrásku. 

Kniha se dokáže dotknout na duši a přimět přemýšlet o tom, jak obtížný život hrdinové měli. Povznáší dobročinné skutky člověka. Ukazuje se, že osobní morálka a pocity jednotlivce jsou podstatnější než rozkazy státu. Příběh proto vyžaduje humanistický přístup a schopnost vcítit se do vztahů mezi zeměmi, které jsou vystaveny hrůzám války.

Elisabet Nemert se mne svou knihou Čas vlků určitým způsobem hluboce dotkla. Autorka dokáže čtenáři zprostředkovat záživný příběh, který se na stránkách knih téměř zhmotnil do reality. Bylo zajímavé, jak do příběhu zakomponovala vliv sociálních změn, zejména zobrazení situace žen. Nicméně kniha je hlavně o citu pro rozeznání špatného a dobrého, o tom, jak lidé dokáží být odvážní, o volbách, jež nemusí být vždycky správným rozhodnutím, ale v každém případě ovlivňují chod dějin. 

Příběh není primárně určen fanouškům 2. světové války, přestože je hlavním motivem. Kniha v sobě skrývá jiné poselství, jehož význam se skrývá v symbolu přeživších vlků. Jsou synonymem víry a naděje, která dřímá v lidských i zvířecích srdcích.

HODNOCENÍ: XXXX


Recenzi také najdete na webu Luxoru



0 komentářů

Děkuji za pár písmenek!